Sebeláska aneb „Chovej se k sobě jako k někomu, koho miluješ.“

Sebeláska.

Tolik propírané a diskutované slovo. Moje otázka ale zní, kolik žen se má doopravdy rádo?

Určitě ve svém okolí znáte ženu, která se ráda má. Ženu, která si procesem sebepřijetí již prošla a nyní se miluje taková, jaká je. Jsou tady ale ženy, které ve svých životech a samy se sebou ještě úplně šťastné nejsou. Ženy, které jsou v půli cesty nebo stojí teprve na jejím začátku.

Věřte, že tento článek píše obyčejná žena, která si prošla vším tím, čím si prochází i další. Nízkým sebevědomím, neschopností říkat ne, absencí vnitřních hranic, neúctou k sobě, ke svému tělu, setrvávání v nefunkčních toxických vztazích, obětování se pro druhé.

Proces sebelásky je dlouhý, občas bolestivý, ale velmi osvobozující a dodávající novou chuť a sílu do života.Víru v samu sebe.

Žádný z osobních růstů není bezbolestný. Vše, co nám na světě za něco stojí, bude stát také úsilí a nebude zadarmo.

Cesta sebelásky začíná u nás.Musíme se naučit dát samu sebe opět na první místo. Od toho se vše odráží.

My jsme ta nejdůležitější osoba v našem životě.

Moje sebevědomí a sebeláska byla ještě před pár lety na bodě mrazu. Po ulicích jsem chodila se sklopenou hlavou, neuměla jsem říkat ne, nevěřila v samu sebe a považovala se za podprůměrnou ve všech oblastech života. Neviděla jsem svoji hodnotu ženskou ani pracovní.

Dnes jsem se naučila samu sebe mít ráda. Dělat jen to, co mně přináší radost. Mít pevně nastavené hranice. Vím, co chci a jak se chci cítit. Vím, jaký život toužím prožít. Věřím v samu sebe a snažím se mít zdravé sebevědomí doprovázené pokorou. Obklopuji se správnými lidmi, kteří mě motivují a něco mi předávají. A to nejdůležitější: rozhoduju se srdcem a věřím své intuici a vnitřním pocitům.

Jak na to?

Sebeláska není něco, co se stane přes noc. Nejde se mít z ničeho nic jen tak ráda, když jsme to celý život neuměly. Sebeláska není o tom stoupnout si před zrcadlo a opakovat si:,, Tak a teď se mám ráda! Od ted!“ Sebeláska je dovolit sama sobě být znovu šťastná. Není to o tom říkat si, že tohle ještě vydržím, tohle přetrpím. Sebeláska je naopak o tom dovolit si skutečně žít podle sebe a aby jsem se cítila dobře. Začít dělat malé krůčky a odstraňovat to, co nám vadí, vysiluje nás a nedělá nám dobře.

„Sebeláska není pro mě špatným hanlivým slovem, které by vystihovalo sobeckost, marnivost, povýšenost, ale vědomí své vlastní hodnoty a ceny. Svých potřeb, svých zranění, přání. Je to poznání nás samotných, jací doopravdy jsme a co je pro nás důležité.”

Umět vnímat sebe s láskou, porozuměním a soucitem.

Život je teď. Pokud nejsi v něčem štastná, nemá smysl změnu odkládat. Sebeláska je totiž odvaha nebát se dělat změny s tím, co už ti nepřináší radost.

Je to také naučit se vidět, jak hodnotný člověk jsem a kde jsou moje hranice, limity, přes které už nikoho nepustím.

Byly časy, kdy jsem samu sebe nesnášela. Skoro každý den jsem stála před zrcadlem a brečela nad sebou. Nad svojí postavou, nejvíce nad břichem, obličejem. Nelíbily se mi moje vlasy, moje tělo. Nepřijímala jsem se. Neviděla jsem, co jsem v životě dokázala, nebo čím jsem si prošla, jakou cestu jsem ušla. Nebyla jsem hrdá na žádný svůj úspěch, neuměla jsem se ocenit. Viděla jsem pouze svoje negativa. Měla jsem k sobě samé velmi toxický nezdravý vztah.

Umění říct ne

Naučila jsem se ostatní lidi dávat na druhé místo. Zní to hrozně, že? Dříve jsem nedokázala odmítat nebo někomu říct ne. Bála jsem se, že pokud řeknu NE, ublížím tím. Budu vypadat neochotně. Vždy jsem dělala ústupky, nechtěla vyvolávat konflikty, říkala jsem si, že se musím chovat slušně a nebýt sobecká. A říkat “ne” bylo sobecké. Tehdy jsem to tak vnímala.

Jediný komu jsem tím ale ve skutečnosti ubližovala, jsem byla já sama. Sebeláska je starost o své vlastní potřeby, ne neustálé obětování se pro druhé.

,,Kdo chce druhým svítit, musí sám zářit.“

Čím více se přizpůsobujeme ostatním, tím více ztrácíme sami sebe. Ztrácíme naši autenticitu, přestáváme vnímat to, co chceme my a co je pro nás důležité.

Pomalu ale jistě jsem si začala vytvářet hranice nejen v pracovním, ale také osobním životě. Rozhodla jsem se, že už nedovolím, aby se mnou někdo jednal špatně a pokud se tak bude dít, naučila jsem se od takového člověka lehce odejít.

Neudržuju toxické vztahy, nezdržuju se nikde a s nikým, kde se necítím dobře, rozpačitě, nesvá nebo nevítaná.Nebojím se projevit svůj názor.

Nakrm svoji duši

Sebeláska je také to, že svému tělu věnuju pravidelný pohyb a zdravé jídlo.

Vážila jsem přes 100kg, jedla špatné potraviny, po kterých mi nebylo dobře, vůbec jsem se nehýbala.

To, jak se v životě cítíme, ovlivňuje samozřejmě spoustu faktorů, ale zdravé stravování a pohyb, je pro mě základ.

Vezměte si takové endorfiny po cvičení, jak je nám potom dobře a jaká je to pro naše tělo odměna! Děláme to pro sebe.

Sebeláska je pro mě vzdělávání, snaha o osobní růst, čtení knih, které mě můžou dál v životě posunout. Postupné dozvídání se nových věcí o sobě a rozpoznávání špatných vzorců chování nebo myšlení z minulosti.

Sebeláska je umět vést zdravý rozhovor sama se sebou.

Je důležité NEbýt neustále sám sobě největším soudcem, kritikem nebo vnitřním policajtem.

Respekt k sobě a k naší cestě životem, na které mohou být i zakopnutí. Cesta životem není pouze o nádherných momentech, o radostech a úspěchu. Je také právě o pádech , selhání a poučení se z chyb. Je to horská dráha a patří k ní všechno.

Naše hodnota

Sebeláska je umění ocenit samu sebe. Uvědomit si svoji cenu a hodnotu. Upustit od ideálu dokonalosti. Nikdo nemáme dokonalý život, dokonalé tělo nebo obličej.

Neporovnávat se s ostatními se musí naučit každý z nás. Každý máme svojí cestu, své tempo. Jediný, s kým se můžeme porovnávat, jsme my sami. Včera. Před rokem. Před deseti lety.

,,Sebeláska je umění ocenit samu sebe.“

Sebeláska je pro mě umět ocenit to, co je na nás krásné, hezké, jiné. Uvědomit si své dobré vlastnosti, podporovat je a být lepším člověkem než včera. Uvědomit si svoji krásu fyzickou. Protože každý z nás je krásný. Svým vlastním a jedinečným způsobem.

Sebeláska a sebevědomí mně změnilo život. Stačí malý první krůček a i v Tvém životě se začnou dít velké změny.

Tak se neboj vykročit opět k sobě samé.

„Sebeláska je jedinou láskou, která trvá do konce života.“

Oscar Wilde